Leden 2010

moc.moc toho je.

30. ledna 2010 v 21:18 | marlow* |  píše ..
28dní...srala jsem tu na to 28dní.proč?
je to v podstatě měsíc.nevím, nebyla nálada, nechtělo se mi to všechno psát.popadly mně chvíle, kdy prostě člověk myslí, že mu nepomůže už ani vypsat se.můžete akorát zalízt do postele s nějakou tou tématickou hudbou a nostalgicky pouštět slzy do polštáře.
mám se skvěle a na druhou stranu.když popíšu poslední čtyři dny-naprostý masakr.byl to maraton a myslím, že teď na nějakou tu dobu budu na akcích preferovat kofolu.no jo, míchat se nemá.ale řekněte, když ve středu slaví osmnáctiny vaše nejlepší kamarádka, ve čtvrtek skvělej kamarád a v pátek slavíte vlastní narozeniny..to se prostě zapít musí.a ano, třetí den byl kritický.už jen pro to, že v místě naší oslavy byl zátah a páni policisté si nás opravdu vychutnali.ale co mi udělají když jsem plnoletá-mně nic!
mám se fajn.ve středu jsem se chovala ještě slušně.ve čtvrtek jsem namíchala nějaké to pivko,frisco,cigarety,trávu a nějaké panáky.fakt si nezapisuju co přesně piju.ale bylo fajn,po menší krizi s NÍM jsme protancovali zbytek večera a já se výborně bavila jako jeho kamarádka.kdo mohl tušit že při cestě domů zachráníme týpka před umrznutím a nakonec spolu skončíme jak jinak než u nás v baráku. záda mně bolí ještě teďka a odnesla jsem si parádní značkovou mapu na krku v podobě ohromného cucfleku,který ted musím neustále schovávat.ale i tak to bylo fajn.a přesto co všecko se mezi námi stalo nestalo,to že je mezi námi určité pouto ale on je zavázán někomu jinému a já to neberu jinak než jako nezávazný flirt a "noc kdy si užívám", to bylo fajn.jo bylo.byla to totiž přesně jedna z těch chvil, kdy jsme na našem společném obláčku a neexistuje nikdo jiný než my dva...
včerejšek-dnešek (pátek-sobota) komentovat nebudu.po tom zátahu jsme to výborně oslavili, namíchali tolik kombinací alkoholu, že jinak už to ani dopadnout nemohlo.akce perfektní ale už ani nevím jestli to všecko za to stojí.opět se projevily pády mých skoro neexistujících zábran a všechno se rozjelo.a protože jsem dosáhla čeho jsem chtěla, přestalo mně bavit hrát si, omrzel mně a teď ho nemůžu vystát.proč?nevím,je to ještě dítě...a když se na to koukám zpětně,nevím co mně na tom bavilo, je to totiž dost stupidní.
je mi zle.
mám zvláštní náladu, takovéto jako když se něco povede, povede až moc a člověk v tu chvíli ani nevnímá co je špatně, pak bum a dojde ti to.nevím nemá cenu to řešit:)
spíš je mi takové nějaké smutno.po nějaké době se mi dostalo určitého fyzického kontaktu a já si znova připomněla jak mi chybí doteky, polibky do vlasů a ono tiché šeptání do ucha.a asi proto hraju na všechny strany a snažím se z toho vytěžit co nejvíc.a i tak jsem musela odmítnout "P", protože je to kamarád a chodit s ním nemůžu.nejsem holka pro něj,to co dělám si on nezaslouží.a nebudu ve vztahu jen ze soucitu.ted jen budu muset přežít těch sedm lekcí v tanečních a prodlouženou.

a já si zpívám.je mi smutno.a nevím proč.celé je to smutné.

až rozpustíš si vlasy,
zítřek bude tmou, asi.
jednou je budu česat já,
jsou plný krásy..

občas stačí fakt málo, aby se ti nálada zbortila jako domeček z karet...že?

Zatim mi nikdo nevěří,
mý vzdušný zámky u dveří.
Jen ty jsi na oko smutná..
A co mám dělat, když jsme tři?
ty jsi ta co s láskou nešetří.
ty jsi ta na oko smutná..

a přesně tohle platí.na oko smutná.jiná?divoká.já vím.jak to napsat.nedá se to popsat.když ti něco chybí snažíš se toho dosáhnout.a když se nedaří, člověk zkouší všemožné jiné cesty, náhrady.snění.

Jsme dva různý světy,
dvě míjející se planety.

možná?přece jen jsme si tak moc podobní až je to děsivé.máme tolik společného.znáš mně jako nikdo jiný.tak moc jako nikdo jiný.a já z toho mám, ne poprvé, strach...


(všechno co se objevuje v článku je realita.čistá realita.moje realita.nemluvím o jedné osobě, nýbrž o více osobách.aby bylo jasno, tedy o jedné, druhá je označena jako "P" a zbytek v množném čísle je všeobecný.omlouvám se, je to dlouhé.ale mám pocit, že je nutnost to napsat)

a v očích dešťové kapky.

2. ledna 2010 v 23:21 | marlow* |  píše ..
jak jsem psala předtím.silvestra jsem trávila venku s kamarádkou..šly jsme do medicalu(kupodivu tam byli čtyři lidi-ani se nedivím,tam se popíjelo vínko a lidi se bavili s tichosti, kdežto všichni ostatní chtěli kalit)daly jsme si horkou čokoládu a po zbytek večera jsme kecaly, bavily se a nalívaly se fantou a coca colou.servírka nám donesla nějaké nebezpečně vypadající jednohubky a my si pořád měly o čem povídat.a tak je to vždycky,my dvě si prostě máme co říct:) před půlnocí jsme raději vypadly, to víte, pud sebezáchovy.to proto,že ta skupinka starších lidí už předtím na nás tak divně koukala, dokonce se na nás snažili mluvit a s ubíhajícím večerem se jim taky vyprazdňovaly láhve vína a starší pánové vypadali že se moc těší na novoroční polibky:D to jsme riskovat nehodlaly a tak jsme vypadly na námko.na půlnoc jsme si zapálily prskavky,smály se a pozorovaly jak si letos ohňostroj dělaj lidi sami, jelikož město vrazilo všecky prachy za rachejtle na rozsvěcování stromku..opodál přihlížela policie a my se bavily tím, jak třískaly lahve, někdo se snažil přivázat cosi na stromek a stejně to nebouchlo.potom jsme se vzdálily-nějakej hodněj týpek totiž prásknul přímo za náma takže já hluchá na pravé ucho a kiki na levé:) v jednu jsme se rozloučily a šly každá na svou stranu města...a já cestou domů potkala ondřeje a domů nakonec přišla po pár scénách až ve dvě.toť vše k silvestru,snad jste si ho taky užili.já totálně střízlivej,ale bavilo mně to:)

a tak jak jsem předtím mluvila o dobré náladě.a já ji fakt měla.všechno je zase jinak..nic se nestalo nebo tak.prostě nevím.všechno je to nějaké smutné.a já zase dělala dřív než jsem přemýšlela.nevím co víc k tomu říct.vždycky když tak nějak poslouchám tohle


mám najednou zvláštní náladu.možná to je textem,možná hudbou..já nevím..miluju tu písničku.když mám vztek, pustím si ji tak nahlas, že ji musí slyšet i sousedi dvě patra nad náma.perfektně vybíjí.měla bych dát věci zase do pořádku,vysvětlit mu to..a stejně to není ani tak kvůli němu.vlastně vůbec ne,je to kvůli mně,protože do toho ted nemůžu jít.ale moje nálada s tímhle vůbec nesouvisí.snažím se tím zaplácnout pro mně nejspíš větší problém.a to,že tady teď hrajeme hru "co je moje na to nesahej" a "budeme si dělat naschvály proč ne".pravidla neurčuju já,ale debila ze mně nikdo dělat nebude.takže jak on, tak i já.a stejně nemůžu říct, že je všecko v pořádku, protože nic není v pořádku!..plácám, plácám...je to fuk...