Únor 2010

nikdy nezapomenu.ten pocit..

4. února 2010 v 22:03 | marlow* |  nacvakáno
k ujasnění předchozího článku.omlouvám se, jestli někdo nepochopil o koho jde.ti co čtou/četli moje články by mohli vědět.nejlepší kamarád,kluk "R" (v článku ten co sem s ním byla na té oslavě, pak k ránu..) ...na moji narozeninové oslavě po tom zátahu chlapec který mně omrzel-kamarád....no a v poslední řadě zmíněný "P" který mně "uhání" protože myslel, že když s ním pujdu do tanečních budeme spolu chodit a já řekla NE...
snad jste teda aspon trochu pochopili o koho šlo-myslím že na to byl v nějakém komentu směřován dotaz....

asi nikdy nezapomenu na ten pocit...
ráno jsem jela do nemocnice.kontrola ledvin...chvilku jsem si tam poseděla mezi důchodcema, bylo jich tam asi 36 + já..vedle seděla ňáká ženská, fakt divná..asi po dvaceti minutách jsem zjistila, že je to nějakej pán...po 45min čekání jsem konečně přišla na řadu a čekala jsem jen pro to aby mi udělal sono ledvin, řekl mi že do pěti let se mi to vrátí zase a abych se prošla přes celou čekárnu na záchod a zpátky s plnou skleničkou moči na testy...miluju ty zkoumavé pohledy které vás očumují a snaží se zjistit přesnou barvu vašich chcanek, fakt že jo!! :!
pak jsem zjistila, že už nemám drobné na autobus, tak jsem šla domů pěšky...ale bylo to fajn..jsem dcl ráda, že jsem se prošla..do školy jsem se nevracela.na co..měla jsem lepší plán než jít do školy..byla jsem domluvená s R a tak jsem hodinu polehávala u něj..bavili sme se o blbostech a tak a já pak šla domů.udělala jsem si jídlo a následující odpoledne stálo za hovno...
odpoledne jsem spala..podruhé v tomhle týdnu jsem dospávala odpoledne...a podruhé v tomhle týdnu se mi zdál hrůzný sen, že jsem se opět vzbudila celá mokrá, ubrečená ze spaní...psycho..
večer přijel taťka...na víkend...samozřejmě něco jsem plácla do větru, uplnou blbost a máma se toho hned chytla...začali jsme se hádat...ze slovní přestřelky přešli na řvaní, urážení, srovnávaní...mám pocit, že ať už řeknu cokoli, stejně to neposlouchají...a mně už to nebaví...opět jsem se neudržela a vytryskly mi slzy...copak nechápou že ani nemám chuť se v té zasrané škole snažit když mi neustále předhazujou jak jsem pitomá?ségra má v sedmé třídě dvojky a trojku...já do devítky měla samé jedničky...a oni mně s ní stejně budou srovnávat..proboha je na základce, já v třetím ročníku na střední...a není to jen o škole, je to ve všem...a opět se začalo vyčítat a tentokrát jsem to už nezvládla...se slovy "víte co, nehádejte se.stejně se vždycky hádáte jen kvůli mně.přestante mně řešit, všímat si mně, zajímat se..a nebudete se hádat" jsem odešla do koupelny...

přesně si pamatuju ten pocit, kdy jsem v slzách seděla na zemi v koupelně...všichni někam odešli a já se sesypala ze všeho co se v poslední době stalo..seděla jsem tam..před sebou vyskládanou lékárníčku a přemýšlela jsem nad tím, čím začnu..trvalo to minuty, snad hodiny...a nebyla jsem schopná ublížit si...seděla jsem a brečela nad tím, jak jsem mohla klesnout tak hluboko a přemýšlet nad tím, že bych snad nějaké to množství spolykala...to bylo tenkrát...

dneska jsem najednou neváhala...v koupelně jsem popadla žiletku, zavřela oči...první rozklepané škrábnutí...podruhé...a potřetí pořádně přitlačit...myslela jsem, že tohle nikdy nezvládnu, že mám až moc velký strach fyzicky si ublížit..navíc jsem měla vždycky jakýsi "odpor" k sebepoškozování a byla jsem schopna sama sebe týrat pouze psychicky...dneska.se všechno změnilo...
a já nikdy nezapomenu..
na ten pocit...když mi ostří prořízlo kůži a na povrch se dostalo pár krvavých kapek..na ten pocit, kdy s kapkama krve odchází vztek, zklamání....a když jsem se potom šla osprchovat a mýdlová voda štípala a pálila v rankách a já měla pocit, že si to zasloužím...

zbláznila jsem se?.