celou dobu si myslíte, že někoho znáte...a pak přichází okamžiky, kdy vás čím dál tím víc vyvádí z omylu a přesvědčuje o tom, že to tak vůbec není...otázka je, jestli to dělá schválně nebo to tak vůbec nechce?

6. května 2010 v 22:50 | marlow* |  píše ..
možná je na čase slézt z obláčku zpátky na zem. přeci jen člověk nemůže pořád žít ve vysněném pohádkovém světě, náraz reality je pak až příliš tvrdý..

a jak jsem už kdysi napsala: je to jako přímá úměrnost. to čemu nejvíce věříš, na čem ti nejvíc záleží ti vždycky zákonitě nejvíc ublíží. proč to tak je, na to jsem nepřišla. možná protože si věci a lidi kterým tak moc věříš bezmyšlenkovitě připustíš k tělu tak blízko, že už je pozdě couvat když na tebe vystřelí..

všechno souvisí se vším. i já si nechala namluvit hodně věcí, i já jim všem uvěřila. taky jsem žila a nejspíš pořád žiju kdesi mimo, naivně tajně doufám, že všecko dopadne dobře. tak kdy konečně spadnu na zem? vlastně jen čekám na ránu z milosti, aby mi někdo ustřelil křídla a já spadla. vím, že to bude bolet. jenže zrovna teď mi to připadá jako nejlepší řešení.

a ty jsi momentálně jediná osoba která mi může doopravdy ublížit a dělá to. a nevím proč ty. neumím se bránit. ať udělám cokoli, všude jinde na kohokoli jiného by to stačilo, tady ne, neumím a nezvládám se ubránit. pokaždé najdeš jinou skulinku, jinou cestu kudy se ke mně dostat. proč.. a ať už úmyslně nebo ne, pořád to tak je. 
jako malý ustrašený králíček. zranitelná. jen přisypáváš sůl do ran. nám oběma. místo abys přišel, vystřelil a všechno skončil..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 makecina | Web | 7. května 2010 v 10:48 | Reagovat

umm.. at děláš cokoliv tak je to nejspíš k ničemu co..?:( co naděláš.. ale máš pravdu, všechno nějak se vším souvisí:)

2 Tréz. | Web | 7. května 2010 v 10:54 | Reagovat

Znám tu bezmoc. Řeknu si že ne, že už se nenechám obírat o vlastní život (ikdyž ten problém s jednotlivou osobou asi máme odlišný, výsledek je stejný)a nebudu se řídit jeho myšlenkami, už se nenechám ovládat, ikdyž on to nedělá naschvál. Ale on si pak vždycky najde tu "skulinku" a já mu zase propadnu.
Btw, děkuju že mě tam přidáváš, je to pocta :)

3 ayuu | Web | 7. května 2010 v 14:39 | Reagovat

:[ ano to taky znám.

4 bereniké | Web | 7. května 2010 v 19:57 | Reagovat

krásnej blog:-)

5 Maia* | Web | 8. května 2010 v 10:23 | Reagovat

možná ti nechce ubližovat...ale nejde to jinak.. nevím.
určitě někdo někdy vystřelí a ty spadneš na zem. možná se pak na to budeš koukat jinak..
no jinač.. nevim, jestli to víš, ale muj blog? konec.. důvody dyžtak řeknu pak.. mám novej.. spíše novostarej. takže, jestli chceš, tak se ozvi. (falot.blog.cz)

6 Kááč ♥)) | Web | 8. května 2010 v 21:08 | Reagovat

uzasny blog.. ? slabe slovo ))

7 Infantility* | Web | 8. května 2010 v 21:54 | Reagovat

Někdo by měl konečně zasáhnout a říct nám narovinu, že tohle je prostě život, že nelítáme, nikdy nebudeme, sny jsou jen sny. Je to krásný snít, ale probudit se je horší. Ač se přesvědčujeme sebevíc, stejně naše druhé já věří tomu, čemu chce.. Je čas spadnout na tvář:-)

8 Hell | Web | 9. května 2010 v 21:05 | Reagovat

život je boj... nad touhle "přímou úměrou" přemýšlím docela často...teď už si lidi k tělu tolik nepřipouštím i když je mám ráda...všechno s rezervou

9 Netty | Web | 11. května 2010 v 23:43 | Reagovat

Jsme na tom stejně,taky furt žiju v tý svý "realitě"která realitou vlastn není..

10 Netty | Web | 12. května 2010 v 12:02 | Reagovat

Jé děkuju,to potěší šíleně:)
A nezní to drze,prostě..jsem v prváku nechala školu kvůli..no kvůli osobním věcem,ale to už je docela doba,teď půjdu pracovat a příští rok si chci udělat dálkové studium..
:)

11 pan Nedostižný | Web | 13. května 2010 v 8:04 | Reagovat

tento článek mi jen znásobil pocit z tvé osobnosti: křehká,zranitelná a věčně nešťastná,přesto tvrdý realista a snílek zároveň;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama