Červen 2010

a já budu velká holka.

29. června 2010 v 16:36 | marlow* |  píše ..
co napsat. nejspíš jsem nucena se s Vámi rozloučit. zítra odjíždím na tak dlouho plánované prázdniny, ach. nevím jestli jsem se zmiňovala. jedu na dva měsíce do Prahy, pracovat, užívat. strašně se těším. až vypadnu od všeho, ze školy, od jistých lidí se kterýma potřebujeme pauzu, od těch od kterých bude lepší utéct a tak dál.. vážně se těším, ale. když jsem dneska tak balila všecky ty věci, vytahala na hromádky asi dvě třetiny svojí skříně a plno dalších nutně potřebných věcí, které si chci vzít s sebou, bylo mi nějak smutno. a asi mám strach, vím, že to přejde, ale fakt se bojím:) trapné.

hm hm hm. co dál. nic zajímavého, nic co by stálo za to napsat? spíš nic, na co bych chtěla tak moc vzpomínat. a to na co třeba chci, nepotřebuju psát sem, budu si to pamatovat i bez toho aniž bych vám to řekla..


hodně krutý text. moc se mi líbí..
"vykašli se na to zlato, ty nemůžeš za to, že mi je, tak jak mi je, nejsi to ty, je to jen chemie.."
"pomůže mi od nemoci i od emocí, a taky přemoct ten pocit, že nemám život ve svý moci."
"ale i přesto, že jsem veselej, vim že jsem necelej"
"Tohle není realita, tohle se nepočítá. Je to jen jako ty pako, je to jen na oko."


a já budu velká holka. budu vydělávat svoje peníze, budu bydlet sama. budu si moct koupit co budu chtít, chodit kam budu chtít, dělat co budu chtít a s kým budu chtít. budu velká holka, co se o sebe umí postarat sama. to zvládám i teď, ale bude to jiné. doopravdy se těším..

užijte si prázdniny:)

to, co jiní smí jen chtít.

27. června 2010 v 23:26 | marlow* |  nacvakáno
...

myslíš, že netouží po bezpečném objetí?
po šeptání do vlasů,
slůvek z perleti.

ve vesmíru citů,
v prostorách nekonečna,
bezmezně snít a mít
to, co jiní smí jen chtít.


marlow*

baletka ze skla.

22. června 2010 v 17:32 | marlow* |  nacvakáno
...

zmateně klopýtá,
před čím utíká?
zlomená jednotvárností dní,
zničená pocity,
vnímáním světa.
baletka ze skla..

upadla,
rozbila se na kusy.
křehce se usmívá
a na bolest přivyká.
kdo střepy posbírá?
pláče,
baletka ze skla..

vrátím se?

21. června 2010 v 22:31 | marlow* |  píše ..
pár lidí říká, že věci které miluješ nebo to co děláš rád, by ti nemělo ublížit. nesouhlasím. jsem toho názoru, že to co děláš a miluješ ti stejně jednou způsobí rány, stejně tak jako lidi.

svět není fér a tak se v něm naučme žít. jenže jak. ono samotná cesta za smířením se situacema které nezměníme a tak dál, je přeci jen moc dlouhá, až bych řekla že nekonečná. může snad někdo říct, že umí doopravdy žít? pochybuju..

je mi smutno. tenhle týden bude nejspíš můj poslední týden ve stáji. je to zvláštní. jezdila jsem tam sedm let a poslední dva roky jsem měla chvílema chutě s tím prásknout. přeci jen, občas to není tak, jak bych si představovala, ale nic není dokonalé. za těch sedm let jsem měla možnost poznat úžasné lidi, ještě úžasnější koně a vytvořit si se všemi snad dost dobrý vztah na to, aby mi bylo smutno, když budu muset odejít.
nejdřív to byly jen dva měsíce, na odpočinek a abych mohla vydělat nějaké penízky. najednou to vypadá, že už se nevrátím. doma mám první třetinu věcí od koní a zbytek budu muset sestěhovat. a v tmavém prázdnu se pořád pohupuje otázka "vrátím se?"

něco končí. něco začíná.

15. června 2010 v 21:28 | marlow* |  píše ..

Chtěla jsem stát a ty jsi šel dál.
S náručí vzpomínek, co s sebou sis vzal.
Tak já jiným směrem se dala, vykročila
a zpátky se podívala.
Chtěla se ujistit, že můžu jít,
sama se odpojit
a začít žít jinak, znova...

prožít ten okamžik znovu a zas?

15. června 2010 v 18:55 | marlow* |  nacvakáno
sny a vzpomínky, nesmíš jí brát.
z kostiček komínky stavět a stát
odpodál koukat se do mlhy šedivé
teď už to lepší vážně nebude.

slyšíš ten šepot ve stínu lesa?
kde rosa se snáší, do jehličí klesá.
místy se zamyslíš, vzpomeneš na chvíle
kdy tobě nebyla vzdálená na míle.
chceš zpátky vrátit čas?
prožít ten okamžik znovu a zas?
z očí jí shrnout světlounký vlas.
aby jsi slyšel, kouzelný hlas
co znovu ti říká, nechoď a zůstaň
a moct se rozhodnout jinak..

balónky.

15. června 2010 v 17:16 | marlow* |  nacvakáno
...


mít stovky balónků,
letět na výlet.
říct tolik vět,
co ovládly by svět.
pod tenký led,
...do hlubokých vod,
proplouvat bez nehod
a zbytečných stop..