Srpen 2010

článek.prostě článek..

31. srpna 2010 v 21:19 | marlow* |  píše ..
Všichni vidí jen to co vidět chtějí. Věří tomu čemu chtějí věřit. A chtějí to co nikdy mít nemůžou. Vlastně, všichni jsou jako malé děti ve školce. Kolem je spousta hraček, ale vždycky se najdou alespoň dvě dítka, která chtějí zrovna tu jednu-tu stejnou. Potom se o ni tahají, hádají, skučí a nakonec stejně jeden s pláčem poraženě ustoupí. Je donucen ustoupit. A jde dál, k jiné hračce o kterou se zase bude muset s někým tahat. Nebo ne? Třeba zrovna ona hračka bude ta, u které nebude muset bojovat o víc, než její vlastní zájem...
Všude se dočtete jak vám každý radí ať si užíváte života, ať se vyhýbáte stresu a nevím co všechno. Jak si máte užívat života když vám do něj v jednom kuse něco leze? Návod jak žít ten váš vlastní vám nikdo nenapíše. Je to smutné. Nebo naopak veselé, protože když se člověk hodně snaží, může se vytrhnout z pout snů a uskutečnit je, proměnit v realitu a žít svůj vlastní vysněný svět..


_________
nejsem si jistá, jestli jsem ho už náhodou někdy nezveřejnila.ale byl v rozepsaných a tak jsem ho sem chtěla dát..

oběti.

27. srpna 2010 v 12:33 | marlow* |  nacvakáno
jsme oběti
v zajetí objetí.
jsme oběti
pohledů
a letmých doteků.
jsme oběti
citů a vzpomínek.

jsme oběti
děti
co neznají slova,
co chtějí znova.
chtějí
co nesmějí.
co spolu se smějí.
jsme oběti..