do you ever feel.

28. listopadu 2010 v 16:06 | marlow* |  píše ..
včera jsem se po dlouhé době viděla s holkama od koní. respektive se třema, které mám asi nejvíc ráda. tak jsme nad pár kapkama alkoholu prodiskutovaly všechno možný. a je to smutné, když ti dojde, že mezi těmahle lidma je člověk právě tam, kde si nikdo na nic nehraje:) a vím, že už je trapný neustále dokola opakovat jak moc mi to chybí. ale tihle lidi mi zase připomněli, jaké to bylo a jak se člověk může i mezi pár kamarády cítit tak, tak.. neumím to popsat:) jenom mně mrzí, že jsem tam nemohla spát a jela jsem domů, ale holt ten čas musím dělit mezi více lidí, což není špatně, je fajn když si umíte udělat čas na všechny, tak aby nikdo nepřišel zkrátka.

nebudu vám vypisovat, kolik toho mám do školy, kolik toho je doma a kolik toho mám v osobním životě. proč taky? každý snad máme všeho moc, ať je ti 12, 15 nebo 19 a chodíš do maturitního ročníku. každý má něco. navíc, proč se zmiňovat.. když řekneš nějaký problém, stejně se vždycky najde něco, kdo ti ho shodí a začne ti předhazovat, kolik toho má on. tak budeme mlčet, protože všichni moc dobře víme, že když je člověku patnáct, má plnou hlavu toho, aby dokončil základku, vybral si střední školu a dostal se na ni. stejně tak jako když je ti sedmnáct, aby ses na tý střední udržel. a když je ti osmnáct a maturuješ, nemáš toho zrovna málo. a všichni do toho musí řešit nějaký svý osobní problémy, at už s rodinou, kamarády nebo milovanou osobou. tak proč to neustále rozpitvávat a pořád se s někým předhánět v tom, kdo je na tom hůř..


Do you ever feel, feel so paper thin
Like a house of cards
One blow from caving in..

poslední dobou v noci nemůžu hned usnout. většinou si lehnu, po půlhodině si vezmu knížku a trochu se začtu abych se unavila. pak si znova zhasnu a hodinu a půl nejmíň čumím do zdi vedle sebe. proč? nevím. a pak se mi zdaj divný sny. ale takový hezky divný:) a podruhé se mi zdál můj sen s bublinou. a stejně by to bylo fajn. žít v podvodním světě plným bublin. a všechno by bylo obalený v bublinách. a všechny vzpomínky a věci, který by si člověk chtěl pamatovat, by si narval do jedný bublinky a tahal ji za sebou na provázku jako balonek.. já bych takhle určitě tahala nejmíň jeden, abych ho měla pořád u sebe..
marlow*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miss M. | Web | 28. listopadu 2010 v 16:33 | Reagovat

Pravda.. každej, i když si to nepřizná, píše kolik toho má, co ho trápí, jak moc by chtěl všechno vyřešit.. a přitom všude jde jen o lítost těch druhejch. každej, i když jen podvědomě, se chce cítit tak, že ON sám je ten, kdo je na tom nejhůř.. a to je docela smutný..
btw. dobrej song ;)

2 formal white dresses | E-mail | Web | 16. ledna 2013 v 15:58 | Reagovat

Im not sure where you're getting your info, but great topic. I needs to spend some time learning much more or understanding more. Thanks for great info I was looking for this information for my mission.
http://www.pathdress.net

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama