na co se nezapomíná.

29. listopadu 2010 v 22:23 | marlow* |  píše ..
zrovna jsem dokoukala film. Návrh. a zase jsem musela sentimentálně zamáčknout slzu. stejně tak jako u včerejšího Remember me, kde jsem ovšem čekala happy end a místo toho mě ten konec totálně položil. nejspíš bych se měla přestat dívat na tyhle romantické udeptávající filmy.. když ono je ale strašně hezký, když je tam pěknej konec. je to taková ta nereálná část života, prostě sen. ale neříkám, že dobrý konce doopravdy neexistujou.

jen v rychlosti. dneska jsme psali z tý matiky. tak snad aspon za čtyři, mohla by to bejt třeba i trojka, ne? hlavně ne plný počet, prosííím. v semináři ze zsv byla taky sranda. první hodinu jsme psali písemku na první tři maturitní otázky. no, 3/4 jsem si úplně vymyslela, zbytek byl velká skupinová spolupráce, až jsem se divila, jak jsou někteří ochotní poradit se.. co mně nasralo! přijdu do školní jídelny (už jen ta odvaha tam denně jíst!) a měla jsem odhlášený oběd a prázdný žaludek. no koho by to nenato, žejo. tak jsem šla domů a dala si housku, no pecka. za hodinu jsem šla v těch rozblemcaných sračkách zase zpátky do školy na trenal. dneska celkem fajn, každopádně, ty středoškolky ještě budou zážitek.. co dodat, pak jsem byla chvíli venku a potom co jsem si dala půlhodinovou horkou sprchu abych rozmrzla a pak jsem si dobrovolně udělala domácí úkol do matematiky o zhruba 12ti příkladech. tak snad se ta snaha nějak promítne do mé známky, i když, pochybuju..

psala bych dál. mohla bych vám popisovat svůj den hezky minutu po minutě. okamžik po okamžiku až do chvíle, než by většina z vás článek prostě zavřela. psala bych. ale nechci psát stereotypní chvíle svého života. né, že bych tím chtěla říct, že se nic neděje. ale proč to neustále někomu cpát. a tak to ani nebude dávat smysl. zase skáču téma od tématu. jako přes kaluže. hop sem, hop tam. jedna větší, jedna malá. mám náladu na letní bouřku, na obrovský kaluže a vodní bitky. když si vzpomenu, jak jsme s O. šli tenkrát kdysi z města a začalo tak nehorázně pršet, že jsme do pěti minut byli totálně promočení a pak jsme běhali v kalužích a cákali po sobě a já si rozbila botu, tak jsem je zahodila a chodila bez nich.. to byly ty okamžiky, které stojí za to, popisovat minutu za minutou, do detailů..

nadruhou stranu je pravda, že chvíle, které se tě jakýmkoli způsobem dotknou hluboko, až u srdce, na ty člověk prostě jen tak nezapomíná..

marlow*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama