na co se nezapomíná2.

30. listopadu 2010 v 0:01 | marlow* |  nacvakáno
"Moc lidí říká, že časem zapomeneme. Já si to nemyslím. Jsem toho názoru, že vzpomínky (ať už ty dobré nebo zlé) v nás vždycky zůstanou. Alespoň některé. Vždyť přeci, nemůžeme jen tak všechno zapomenout. Okamžiky, které se tě dotknou. Ty, které se dostanou tak blízko, tak moc blízko až skoro cítíš jejich neexistující dech. Ano, vtipné, vzpomínky přeci nedýchají. Ale můžou, ne? Jaké by to asi bylo, kdyby ti před spaním za krk funěla nějaká nádherná momentka z tvýho podvědomí. Neusínalo by se ti líp? Mně tedy určitě ano.

A proč o tom píšu? Je tolik věcí, které bych si chtěla pamatovat, nikdy nezapomenout. Sepsat je všechny by však trvalo celou věčnost.


Vzpomněla jsem si na O. Na chvíle, kdy pro mně byl jistou nepostradatelnou součástí mého života. Ani sama nevím, jestli byl v té době nejlepším kamarádem. Rozhodně však byl někdo, kdo pro mě moc znamenal. A myslela jsem, že je to oboustranné. Nevím co se pokazilo, nevím, proč nemám kamaráda. A jsme zase u toho, proč o tom mluvím? Vybavil se mi ten moment, kdy jsme byli v létě ve městě..
Dobíjeli jsme čipovku na autobus a byli na náměstí. Když začlo děsně pršet. Nenapadlo nás nic lepšího, než to námko přeběhnout kolem koule a dát si zmrzlinu s tím, že počkáme až to přejde.. Stejně pršelo dál a tak jsme nahlas plánovali cestu tak, abychom šli co nejvíce pod střechou. Nakonec jsme všechno obcházeli a schválně mokli v kapkách. A když jsme pomalu došli totálně promočení na sídliště, začala vodní bitka. Nevím kdo si začal, ale cákali jsme po sobě vodu z kaluží a lítali po trávě jak dvě malý děcka. Rozbila se mi bota, tak jsem je prostě vyhodila a chodila bez nich.. Bylo přece léto. A doteď si pamatuju, jak jsme se smáli, voda lítala a mně se lepily mokré pramínky vlasů na obličej. Nemohla jsem přestat smát se..

Chvilka nostalgie...

Ono těch okamžiků bylo víc. Takových, na které si vzpomeneš a zpomalí se ti dech..
Nezapomenu. Na kamarády, kteří tady pro nás byli, jsou a třeba budou, se totiž nezapomíná.."

[a třeba je to citace z jistého deníku a třeba taky ne..]
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 -K- | Web | 30. listopadu 2010 v 19:34 | Reagovat

To je hezké. Vzpomínky. Jedna velká kapitola. Vzbudila jsi ve mě dech nostalgie, holka!:D Teď nebudu moct usnout.
P.S. ta tvá vzpomínka je kouzelná, fakt že jo...;)

2 ilBlack | Web | 30. listopadu 2010 v 20:53 | Reagovat

Vzpomínek nemám hodně.. nebo , nevím kdy se dá říct kdy má člověk hodně vzpomínek a kdy ne.. Za některé jsem ráda, některé bych vymazala, protože mi akorát udělají špatně..

3 pan Nedostižný | Web | 1. prosince 2010 v 12:46 | Reagovat

citlivý téme,u mě většinou držej víc ty špatný vzpomínky,těch se zbavuju těžko,nemyslím na ně,ale sou tu,pořád...

4 *Zapomněná | Web | 1. prosince 2010 v 16:40 | Reagovat

ano na vzpomínky se nedá zapomenout jen tak, prostě ty špatný(mám jich dost :D ) prostě člověk v sobě dusí a snaží je zahrnout těma dobrýma :)
ta předposlední věta je krásná. už několikrát sem ošklivě ztratila tutéž samou kámošku.už se ale známe..9 let a vypadá to,že po tom,co sem jí udělala, by se to opět mohlo dát do pořádku.doufám. chybí mi

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama