já se snažím, ale..

17. prosince 2010 v 22:09 | marlow* |  píše ..
..nejde to.
poslední dobou je všechno divný a špatně. uvědomuju si, že většina věcí, je moje chyba. jenže si taky uvědomuju, že nic není jenom tak a všechno má svůj důvod. a den co den se přesvědčuju o tom, že s tím nic neudělám. a já se vážně snažím, ale nejde to.. nevím proč.

posledních pár dní se snažím vrátit svůj život alespoň z části tam kde kdysi byl. nikdo to vidět nemusí, ale já se o to pokouším a marně. doopravdy. prý když se chce, tak to jde. ale já už tomu nevěřím. stejně tak jako nevěřím lidem a nevěřím sobě. a co má člověk dělat, když je sám?

prvním krokem je možná přiznat si to. přiznat si opravdový problém a tak dále. ale myslíte, že to stačí? nebo není přiznání tak dokonalé aby to fungovalo? chci zpátky všechno co jsem měla. co se stalo s tou holkou kterou jsem kdysi dávno byla? možná kdysi dávno ještě dřív, než mi střední změnila život. než následující roky zajistily to, že jsem nejspíš dospěla. a i tak si nepřipadám dospěle. a to všichni očekávají. že se prostě začnete chovat dospěle a budete dospělí. ale já nechci. chvílemi si připadám jako malé ztracené děcko kdesi mimo hřiště plné dalších malých harantů. a nějak neumím najít cestu zpátky..

jestli to teď Míšo čteš asi bys nejraději řekl, že nesnáším lidi. možná je problém v tom, že z nich mám v poslední době strach. a, omlouvám se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bara Vackova | Web | 17. prosince 2010 v 22:12 | Reagovat

já tohle zaky zažívám ;) neboj všechno bude zase v pořádku ;)

2 Andy | Web | 17. prosince 2010 v 22:22 | Reagovat

Poslední dobou mě taky lidi děsí.. nebo spíš - společnost. Vysává z tebe energii a pak tě někde vyplivne na opuštěné pláži a ty jsi sám se svýma zničujícíma myšlenkama, jako zavřený ve pokoji bez dveří ven.

3 K. | Web | 17. prosince 2010 v 22:24 | Reagovat

Já chci zpátky také sama sebe. Dřív jsem byla úplně jiná, chci se vrátit. Všechno si myslím, že dělám úplně špatně..

4 Justinka | Web | 17. prosince 2010 v 22:25 | Reagovat

Tohle asi najde občas každého a když s tím nemůžeš nic dělat tak to musíš vydržet :-)

5 *Zapomněná | Web | 18. prosince 2010 v 9:22 | Reagovat

být sám je těžký. a věř,že nejsi sama. jinak můj aktuální blog..napiš si na maila nugats@seznam.cz.. kdybys chtěla ;)

6 Jepice* | Web | 18. prosince 2010 v 12:11 | Reagovat

Znám ten pocit. Až mo dobře...

7 pan Nedostižný | Web | 18. prosince 2010 v 12:38 | Reagovat

mě v tomhle pomohla brigáda,při které sem musel komunikovat s lidma,odstranilo mi to zábrany a dnes bych se nazval i drzým,zkus něco podobného ;-)

8 (NE) DOKONALÁ | Web | 19. prosince 2010 v 12:44 | Reagovat

Bohužel..člověk se narodil pro to, aby dospěl, něčeho v životě dosáhl, zestárl a pak zemřel. S tím nic nenaděláš.

9 Maia* | Web | 19. prosince 2010 v 12:58 | Reagovat

možná by ses neměla vracet, ale jít dál.. i když já nevím, já už ničemu nerozumím.
jinak jo, je líp.. děkuju za optání ;)..

10 Blackness | Web | 19. prosince 2010 v 14:05 | Reagovat

Nejhorší na tom je, že už nikdy nebudeš taková jaká jsi byla...

11 Blackness | Web | 19. prosince 2010 v 14:05 | Reagovat

[10]: Tím tě nechci strašit nebo tak.., ale mluvím z vlastní zkušenosti...

12 Suši | Web | 19. prosince 2010 v 14:34 | Reagovat

Nádherně pravdivé. A neuvěřitelně těžké zvládnout to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama