Leden 2011

článek rozepsaný a taky (ne)dopsaný z 25.1.2011

29. ledna 2011 v 12:36 | marlow* |  píše ..
"nepřekonatelné překážky si mnohdy jen vymýšlíme, abychom si omluvili, že nám chybí vůle."

Maia* říká, že šestitýdenní pobyt zní "sakra dobře". To sice možná zní, ale záleží na tom, kde je vám takový pobyt nabízen. A nevím kdo by se tak nadšeně hrnul zpátky do, ehm, ústavu.. ale od toho.
Proč jedním slovem hrozná? Protože.
Chtěla jsem se zamyslet nad něčím konkrétním, ale.. nejde mi to.


ano a ne.

23. ledna 2011 v 19:03 | marlow* |  píše ..
jedním slovem h r o z n á. ve všem. hrozná dcera, kamarádka, holka i celkově jako člověk.


asi jsem vážně měla vzít ten šestitýdenní pobyt. všechno odsunout a nechat to chvíli stát.. ale copak všechno nestojí už nějakou dobu?

nazvala bych to vzpourou!

3. ledna 2011 v 20:47 | marlow* |  píše ..
začalo to tím odporným snem, který se mi zdál v noci. vlastně k ránu. probudila jsem se v půl pátý a nemohla zavřít oči. pořád jsem viděla toho nechutnýho, typickýho filmovýho úchyla. svalnatý ruce, špinavý vytahaný hadry. ksicht samej důlek a pupínek a hlavu mu zdobily typické mastné ulíznuté vlasy. pořád jsem cítila, jak mě v tom snu svírá a já se snažím vysmeknout.. no a tak jsem se teda vzbudila v půl pátý ráno a nemohla dál usnout. nakonec se přece jen povedlo, ale zaspala jsem na sedm. mobil holt nebyl tý lásky aby ignoroval to, že jsem zmáčkla špatnej čudlík a nejspíš myslel, že bude lepší když přestane zvonit a nechá mě spát.
když jsem si sbalila věci a byla konečně nachystaná, mohla jsem vyrazit. při obouvání mi bota roztrhla ponožku. ano, udělala to ta teniska! jinak si nedokážu vysvětlit tu díru, která se z ničeho nic objevila na patě mojí bílé ponožky s barevnými puntíky. venku mrzlo a ve škole bylo z ničeho nic děsný horko.. Zdena mi dala z písemky 2-3. proč? vždyť jsem se tu biolu učila! a beztak to udělala schválně. říkala, že za sedmnáct bodů je dvojka. ale proč se hádat hned první den ve škole po prázdninách. cestou z biologické posluchárny mě na chodbě praštila skříňka přímo do brňavky. dobře, možná je už trochu ujeté svádět to na skříňku, která nehybně visí na stěně, ale.. když jsem šla kolem, musela zaútočit na můj loket! a to stejné mi provedla židle, když jsem si sedla, jenže do druhý ruky. a v tu chvíli mě napadlo: "dneska budu mít fakt štěstí.." a taky že jo..
v bufetu jsem si koupila kuřecí bagetu. teda, obětovala jsem těch 36Kč v domnění, že dostanu bagetu, ale paní Alice mi podala spíše rohlík s kuřecím řízkem a jakousi omáčkou se salátem. ne, že by to nebylo dobrý, ale.. fakt rohlík za všechny prachy! a k tomu všemu, jsem byla předem rozhodnutá, že nepůjdu na oběd. školní jídelna asi dostala nápad mě potrestat a tak uvařila rizoto, ble.
seminář společenských věd bylo dokonalé utrpení. nejen, že celé dvě hodiny Hana útočila svým hlasem na všechny lidi, sedící v učebně. ale zleva si k nám přisedla spolužačka, která nejspíš nutně potřebovala celou dobu hovořit s jinou spolužačkou a její hlas zase úspěšně útočil na mé levé ucho. byla jsem ráda, že se mi povedlo pod lavicí dočíst toho hamleta a zbytek hodiny jsem jen seděla a snažila se, ať mi nevybouchne hlava. naštěstí brzy potom následovalo vyproštění smyslů v podobě nikotinu v parku s K.
cestou domů jsem se brodila napůl roztátým sněhem pokrývající vrstvu náledí. na tohle počasí mám velmi vhodnou obuv. moje tenisky, staré dva roky a děravé, mi vůbec neusnadňovaly cestu a když jsem přišla po patnácti minutách chůze domů, připadala jsem si unavenější než ve škole. a to mě k mému (ne)překvapení ještě čekalo nějaké to učení a školní příprava. (učení a školní příprava by se vlastně dala považovat za jednu a tu samou věc, že?)
když vynechám odpoledne nad učebnicí angličtiny a následnou hodinku španělštiny a strýčka googla a jeho translatoru, dostanu se k večeru. jdu do sprchy tak se logicky chci odlíčit. vidím nějaké nové odličovací mlíko. raduju se z toho, že je dokonce na voděodolnou řasenku, tudíž pro to co mám namalovaný na řasách naprosto vyhovující. kdo měl vědět, že mě to mlíko napadne a bude pro mé zelené oko tak agresivní? moje duhovka ztrácí barvu a bělmo (které by už podle názvu mělo být bílé) chytá jemně růžový odstín, který rázem vystřídá krvavě červená. ještě, že vedu oční kapky Visine, které mě tohole problémů za pár minut zbaví!
vím, že jsem řekla, že nemá smysl denodenně popisovat stereotypní dny a co jsem dělala ve škole, venku a tak dále a tak dále. jenže tohle mi moc stereotypní nepřišlo a měla jsem chuť se s vámi podělit. možná třeba zjistit, že nejsem jediná, na koho dnes útočilo okolí..
momentálně už čekám jen na moment, kdy na mě ve spánku spadne třeba police, co visí nad postelí..

marlow*

jen nevím, jak to pojmenovat.

2. ledna 2011 v 20:43 | marlow* |  nacvakáno
opatrně balancuješ na stříbrném lanku
a pozoruješ odraz měsíce ve zčeřené hladině
když světlušky ukládají se k spánku
když všechno okolo vypadá tak nevinně

snažíš se najít skrytou pravdu ve víně
se sklenicí plnou, opilá, s rukama na klíně.
všude je tma a pod hvězdami silueta v aleji
ten měsíční svit a noční ticho dodává naději
dodává naději co bolí a bere zbytky sil...


(p.s. vážně nevím, jak to pojmenovat. ráda přijmu návrhy:))

"něco"

2. ledna 2011 v 15:26 | marlow* |  nacvakáno
něco se přetrhlo,
ztratilo nit.
něco se zničilo,
postrádá třpyt.
něco se trápilo,
nemělo být.
něco se smálo,
a v očích ten svit.
něco moc chtělo,
a nemohlo mít...