nazvala bych to vzpourou!

3. ledna 2011 v 20:47 | marlow* |  píše ..
začalo to tím odporným snem, který se mi zdál v noci. vlastně k ránu. probudila jsem se v půl pátý a nemohla zavřít oči. pořád jsem viděla toho nechutnýho, typickýho filmovýho úchyla. svalnatý ruce, špinavý vytahaný hadry. ksicht samej důlek a pupínek a hlavu mu zdobily typické mastné ulíznuté vlasy. pořád jsem cítila, jak mě v tom snu svírá a já se snažím vysmeknout.. no a tak jsem se teda vzbudila v půl pátý ráno a nemohla dál usnout. nakonec se přece jen povedlo, ale zaspala jsem na sedm. mobil holt nebyl tý lásky aby ignoroval to, že jsem zmáčkla špatnej čudlík a nejspíš myslel, že bude lepší když přestane zvonit a nechá mě spát.
když jsem si sbalila věci a byla konečně nachystaná, mohla jsem vyrazit. při obouvání mi bota roztrhla ponožku. ano, udělala to ta teniska! jinak si nedokážu vysvětlit tu díru, která se z ničeho nic objevila na patě mojí bílé ponožky s barevnými puntíky. venku mrzlo a ve škole bylo z ničeho nic děsný horko.. Zdena mi dala z písemky 2-3. proč? vždyť jsem se tu biolu učila! a beztak to udělala schválně. říkala, že za sedmnáct bodů je dvojka. ale proč se hádat hned první den ve škole po prázdninách. cestou z biologické posluchárny mě na chodbě praštila skříňka přímo do brňavky. dobře, možná je už trochu ujeté svádět to na skříňku, která nehybně visí na stěně, ale.. když jsem šla kolem, musela zaútočit na můj loket! a to stejné mi provedla židle, když jsem si sedla, jenže do druhý ruky. a v tu chvíli mě napadlo: "dneska budu mít fakt štěstí.." a taky že jo..
v bufetu jsem si koupila kuřecí bagetu. teda, obětovala jsem těch 36Kč v domnění, že dostanu bagetu, ale paní Alice mi podala spíše rohlík s kuřecím řízkem a jakousi omáčkou se salátem. ne, že by to nebylo dobrý, ale.. fakt rohlík za všechny prachy! a k tomu všemu, jsem byla předem rozhodnutá, že nepůjdu na oběd. školní jídelna asi dostala nápad mě potrestat a tak uvařila rizoto, ble.
seminář společenských věd bylo dokonalé utrpení. nejen, že celé dvě hodiny Hana útočila svým hlasem na všechny lidi, sedící v učebně. ale zleva si k nám přisedla spolužačka, která nejspíš nutně potřebovala celou dobu hovořit s jinou spolužačkou a její hlas zase úspěšně útočil na mé levé ucho. byla jsem ráda, že se mi povedlo pod lavicí dočíst toho hamleta a zbytek hodiny jsem jen seděla a snažila se, ať mi nevybouchne hlava. naštěstí brzy potom následovalo vyproštění smyslů v podobě nikotinu v parku s K.
cestou domů jsem se brodila napůl roztátým sněhem pokrývající vrstvu náledí. na tohle počasí mám velmi vhodnou obuv. moje tenisky, staré dva roky a děravé, mi vůbec neusnadňovaly cestu a když jsem přišla po patnácti minutách chůze domů, připadala jsem si unavenější než ve škole. a to mě k mému (ne)překvapení ještě čekalo nějaké to učení a školní příprava. (učení a školní příprava by se vlastně dala považovat za jednu a tu samou věc, že?)
když vynechám odpoledne nad učebnicí angličtiny a následnou hodinku španělštiny a strýčka googla a jeho translatoru, dostanu se k večeru. jdu do sprchy tak se logicky chci odlíčit. vidím nějaké nové odličovací mlíko. raduju se z toho, že je dokonce na voděodolnou řasenku, tudíž pro to co mám namalovaný na řasách naprosto vyhovující. kdo měl vědět, že mě to mlíko napadne a bude pro mé zelené oko tak agresivní? moje duhovka ztrácí barvu a bělmo (které by už podle názvu mělo být bílé) chytá jemně růžový odstín, který rázem vystřídá krvavě červená. ještě, že vedu oční kapky Visine, které mě tohole problémů za pár minut zbaví!
vím, že jsem řekla, že nemá smysl denodenně popisovat stereotypní dny a co jsem dělala ve škole, venku a tak dále a tak dále. jenže tohle mi moc stereotypní nepřišlo a měla jsem chuť se s vámi podělit. možná třeba zjistit, že nejsem jediná, na koho dnes útočilo okolí..
momentálně už čekám jen na moment, kdy na mě ve spánku spadne třeba police, co visí nad postelí..

marlow*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 coffeeová ♥ | Web | 3. ledna 2011 v 21:10 | Reagovat

taky se mi zdál hnusný sen! ale v podobě samary! ble,zdálo se mi že sedí na sestřiný židli a já na ní koukala a pak jsem si pčíkla ona si mě všimla a vyrazila proti mě! fuj,vůbec jsem nemohla usnout pak :D . ale jinak byl tenhle den celkem milosrdný :) jak známkama tak okolím :D . teda až na trefu bonboném a pár "modřin" na mém klučičíma rukama oblíbeném pozadí :D .

2 coffeeová ♥ | Web | 5. ledna 2011 v 11:03 | Reagovat

:DD naštěstí k žádné ujmě,kromě příšerné nudy na němčině nedošlo no :p .

3 DayDreamer | Web | 8. ledna 2011 v 13:25 | Reagovat

To naledí mě taky štve a břečka ještě víc. Fuj.

4 KAčaba..:o) | Web | 9. ledna 2011 v 19:25 | Reagovat

Tak tohle jako stereotipní den teda vůbec nepovažuju..:D.hezkej článek rozepsanej a mrtě prostě..:)...co se týče snů ještě že to byl jen sen,protoe toho uchyla v realitě fuj fuj..:D..,a co se dál týče tý smůly ve škole,je to docela srandovní..:)a doufám že si tu noc přežila a ta polička nespadla.:D

5 pan Nedostižný | Web | 13. ledna 2011 v 9:30 | Reagovat

Ano,některé dny jak z hororového filmu stojí za to vepsat do řádků našich blogů a tohle byl určitě ten případ ;-)
přesto mám radši jiný druh článků,který píšeš ;-)

6 Suši | Web | 15. ledna 2011 v 20:44 | Reagovat

poslední věta? naprosto vystihuje moje myšlenky před spaním :D

7 neznámá. | Web | 18. ledna 2011 v 18:27 | Reagovat

Četla jsem tvojí báseň nazvanou "něco" .. Je absolutně úžasná a vystihuje mě .. Možná v tom každá vidíme něco jiného, ale mě prostě vystihuje. Pořád si píšu takové příběhy, které by mě vystihovaly, ale kdykoliv si je znovu přečtu, příjde mi to hloupé a nevystihující. A tys to (nevědomky) zvládla v jedné básni .. Je úžasná .. Asi jsem se znovu zamilovala .. :D Poslední dobou mě taky straší zlé sny .. Ne, že by byly zlé, ale hlavně se mi zdá o nesplnitelných věcech a to mě trápí .. O věcech, na které se snažím nemyslet .. O věcech, na které bych měla zapomenout ..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama