Březen 2011

V MHD DRŽTE EMOCE NA UZDĚ.

29. března 2011 v 21:59 | B. |  nacvakáno
aneb moje trapná kompozice do češtiny. Zvažovala jsem, jestli to sem dát. Má to být psáno pro žáky základních škol. Nevím. Každopádně, alespoň se můžete pobavit mým trapným pokusem napsat něco, za co bych dostala slušnou známku. Od zítřejšího dne se učiteli českého jazyka budu snažit vyhýbat :D (slibuju!)

Jak se chovat v městské hromadné dopravě, děti? Každý preferuje jiný způsob, ale snad všichni budete souhlasit s tím, že nejlepší chování je slušné. Vzhledem k tomu, kolik lidí autobusy a trolejbusy používá, je vhodné se tomu poněkud přizpůsobit.
Jistě všichni znáte situaci, kdy přijdete na zastávku, nikde ani noha, tak se tedy postavíte na místo, kde autobus nejčastěji zastavuje a jste připraveni nastoupit. Čím je blíž doba příjezdu přepravního prostředku, tím více lidí se za vašimi zády hromadí a čekají s vámi. Mezi nimi bývá často množství postarších lidí, kteří se, jakmile vyjede autobus ze zatáčky, začnou prodírat skrz ostatní a snaží se dostat co nejdříve mezi první nastupující. Často používají berle a hůlky jako pomocný nástroj k tomu, aby se tam propracovali co nejrychleji a ostatní uhli stranou. Co na to říct? Jednoduše uhněte a pusťte je tam první. Přece jen jim déle trvá než se dostanou na místo, kde si budou moci sednout a uznejme, že když se rozjede autobus a starší babička se klátí uličkou ze strany na stranu, není to příjemné ani pro ni ani pro ostatní, do kterých vráží a snaží se jich chytit aby nespadla.
Další známý okamžik je ten, kdy nastoupíte do skoro prázdného autobusu a kolem se nachází dvacet míst k sezení. Tak proč si tedy nesednout, když volné sedačky zbydou i na ostatní? To se však nelíbí druhým. Abych upřesnila, opět těm starším. Nejčastěji si stoupnou až k vám, buď vám na rovinu řeknou, abyste je pustili sednout a nebo chodí tzv. kolem horké kaše a nad vaší hlavou si začnou stěžovat vedlejšímu důchodci, jak jsou unavení, bolí je nohy a dnešní mládež nevychovaná. Nezapomínají mluvit hlasitě a to tak, abyste je slyšeli i přesto, že máte uši ucpané sluchátky s hudbou. Co dělat v tomto případě? Prostě zvedněte své mladé zadečky a nechte je, ať si sednou, budou spokojení, přestanou brblat a vy si v tom lepším případě můžete sednout na místo jiné a budou spokojené obě strany. Je třeba totiž stále nezapomínat na to, že jsou ozbrojení hůlkami a mnohdy se je nebojí použít.
Jíte v autobuse svačinu? Možná jste si na dveřích nevšimli všech možných obrázků, na kterých je ukázáno, co všechno se v autobuse nesmí. A sami si teď vzpomeňte na to, kolikrát jste ze sedadla odhazovali cizí drobky a bylo vám to proti srsti. A když už máte potřebu žvýkat žvýkačky, prosím, ale se zavřenou pusou, vás taky nezajímá, kdo má jaké mandle. Chodíte po městě a rozčilujete se nad tím, že si kolemjdoucí pouštějí hudbu hlasitě do repráku mobilu a vám se nelíbí jejich výběr a připadá vám to trapné? Tak to nedělejte v autobuse, ostatním se to taky nelíbí.
Pár rad na závěr? Starším lidem vycházejte vstříc, ušetříte se tak nepříjemným řečem a přinejmenším pohledů. Nebuďte uřvaní, protože nebydlíte v jeskyni a váš spolužák vás slyší i když mluvíte přirozenou hlasitostí. A svačte venku, nějaké ty drobky z chodníku po vás sezobou holubi.
Cílem bylo vás alespoň na minutku přimět k tomu, abyste se zamysleli a třeba jednou, až budete starší, mi dáte za pravdu a pochopíte, když budete na druhé straně. Taky se budete tlačit dopředu a taky si budete chtít sednout.

a c h j o .

24. března 2011 v 22:36 | B. |  dopisy pro C.
Ahoj C.,
taky máš občas pocit, že ať děláš co děláš, prostě to nestačí? Asi se lidi někdy málo snaží nebo já nevím čím to je.
Dnešek jsem opět strávila celej doma. Celý dopoledne jsem vypracovávala maturitní otázku z biologie. Protože na mě zbyla. Protože jsem nebyla ve škole a tak si holky ten zbytek co jsme ještě neudělaly rozdělily mezi sebe a na mě prostě zbyly tyhle dvě. Stihla jsem jen jednu. Srala jsem se tady celou věčnost s fylogenezí dýchací soustavy a se zbytkem. Naivně jsem si myslela, že to najdu někde na netu. Jenže jsem netušila, že mi to google najde nejmíň ve čtyřech verzích a vyber si co je správně nebo co se budou chtít druzí učit víc. Achjo..
Dočetla jsem tu knížku. Kdo chytá v žitě. Celkem mě mrzí, že jsem to dočetla. Nejvíc se mi fakt líbil ten konec. Četla bych to dál. Kdyby to pokračovalo. Tak budu muset do knihovny. Stihnu to asi zítra cestou od doktorky. Jo, už zase. Máma šílí. Chtěla jsem jít do školy. Chtěla jsem jít už dneska. Na konverzaci, nešla jsem, nemohla jsem. Chtěla jsem jít zítra, nepůjdu, nemůžu. Máma. Takže co budu dělat o víkendu? nic.. a to jsem chtěla jet na ten Alb fotit ty drezury. Ještě mi psala Evka, že pozjišťuje kdy budou začínat. A psala mi teta, jedou tam s malou, mohla jsem jet s nima autem. Ježiš, snad by se nic tak hroznýho nestalo ne? Asi brzo budu chodit v nějaký ochranný bublině nebo já nevim. Celkově z toho mám divnej pocit..
Odpoledne jsme blbly se ségrou. Sice je to ještě koza malá pitomá, ale byla to sranda. Slíbila jsem jí, že jí namaluju, učešu a něco nafotíme. Nevím jak to dělá, ale ze skoro dvěstě fotek bylo fakt škaredých asi 5 a to jenom díky mým chybám jako špatné ostření a tak dál. Každej píše, jak jsme stejný, přitom já mám spíš pocit, že musím bejt adoptovaná. To není možný. Mám tak hezkou ségru :) sice jsem kvůli toho odložila učení, ale vyplatilo se to. Bylo vtipný vidět náš už tak rozbordelizovanej pokoj předělanej na "fotoateliér" :D a sousedi z protějšího paneláku se museli smát, jestli nás viděli, mohli, vzhledem k tomu, že byly roztažený záclonky a vytahaný žaluzie až nahoru, aby bylo v pokoji co nejvíc světla. Ale fotky jsou to celkem pěkný.. taky záleží na tom co si kdo pod pojmem pěkný představí. V případě mých fotek většina asi řekne - nic moc :D
Zítra přijede Bety. Z prahy, víš? Zase po půl roce co se uvidíme. Teda doufám. Alespoň by zamnou mohla přijít domů, když nemůžu jet na ty závody. Kruci, mě to tak štve! Achjo, budu končit.
Chybím Ti?
B.

píšu ..

23. března 2011 v 22:34 | B. |  dopisy pro C.
.. abys věděl, že pořád jsem.
Já vím, je to těžký. Pro mě určitě, nevím jak pro tebe, snad taky, i když jestli jo, tak bohužel.. nechci abys byl smutnej. Všechno nabylo takové jiné rozměry, když si člověk zvykne. Je to divný. Ale máš se dobře, viď že jo?
Kdybys o tom ještě neslyšel, Flamb se má skvěle. Viděla jsem fotky a chvíli si "psala" s L. No, "psala" no, však víš jak to mezi náma je. Respektive jaký ke mě ona chová vztah (jsem o něm přesvědčená, dost by mě překvapilo, kdyby to bylo jinak). No, ale zpátky. Má se fajn, viděla jsem ty fotky. Je tam jak někde na dovolený. Vždycky měl chuť do života, závidím mu ten jeho věčný optimismus. A i teď, když nemůže dělat to k čemu byl v podstatě předurčenej má zajímavej život. Předurčenej? Asi je to špatný slovo. Jak můžeme vědět, že zrovna to o co přišel bylo jeho předurčení, třeba byl vybranej pro tohle, jen se k tomu musel nějakým způsobem propracovat:-)? Každopádně, ty si na takovýhle leháro ještě pár let počkáš, čekají tě jiné věci, větší. V tvým případě zářná budoucnost, já tomu věřím. A jednou si splníme (sv)(m)ůj sen..
Momentálně mě nenapadá co víc napsat. Jak to popsat. Vypsat a říct aniž by to neznělo hloupě. Tohle je hloupý, já vím.
Myslím na Tebe.
(tvoje) B.

SVĚT SE ZBLÁZNIL. A JÁ TAKY.

21. března 2011 v 14:13 | B. |  píše ..
Co s tím? Budeme bláznit. Buďme blázni. Není blázen jako blázen. Není blázen jako bazén. A není blázen bez bázně.

Několikrát do měsíce začínám žít nový život. Několikrát do měsíce se snažím dospět. Copak už nejsem dospělá? Lidi projevují snahu stát se dospělými, rozumnými. Jiní dospělost od sebe odhání a snaží se popřít, že by měla přijít. Žijeme si ve vzdušných světech, vykreslených královstvích a chodíme po mostech duhy z jednoho svýho světa do druhýho. Co je na tom špatného? Pojďme být chvíli blázniví.

Nebo jsme bázliví? Jsme. Ale kdo by se nebál života, když na něj jednoduše neexistuje návod. Nauč se mít rád. Nauč se milovat. Nauč se vzát. Nauč se omlouvat, odpouštět a zapomínat. Nauč se litovat a radovat. Nauč se být šťastným. Nauč se nenávidět, přemýšlet, pomstít, odepřít a přijímat. Nauč se přiblížit a držet si odstup. Neuč se, on tě vesmír sám naučí..

B.

v jednoduchosti je krása. v nedokonalosti se skrývá určitá dokonalost.

7. března 2011 v 21:47 | B. |  píše ..
Nic nesbližuje lidi rychleji (byť třeba zdánlivě a klamně) jako smutné, melancholické porozumění; toto ovzduší klidné účasti, které uspává jakékoli obavy a zábrany a je srozumitelné duši jemné i vulgární, vzdělané i prosté, je nejjednodušším způsobem sblížení, a přece tak velmi vzácným: je totiž třeba odložit vypěstované "držení duše", vypěstovaná gesta a mimiku a být prostý; nevím, jak se mi toho (náhle, bez přípravy) podařilo dosíci, jak se to mohlo podařit mně, který jsem slepecky tápával za svými umělými tvářemi; nevím; ale pociťoval jsem to jako nečekaný dar a zázračné vysvobození.
[M. Kundera - Žert; str.72]

Je nutno až s podivuhodným tónem v hlase říct, jak dokáže pár řádků dokázat pravdivost vět, které jsou v nich napsané. Některým lidem (a nemusí to být jenom lidé) stačí opravdu málo a jsou schopni si prostě a v naprosté tichosti porozumět tak, jako nikdo jiný kolem nich. Vždycky byli, jsou a budou přátelé, kteří k vám budou mít o krok nebo skok vždycky blíž, než ti ostatní (ne bezvýznamní, ale chvílemi zanikající v davu jiných, stejných a přesto samostatných a konkrétních). A i tak jsou to oni, ti všichni, kteří jakýmsi kouzelným způsobem vytrhávají určité chvíle ze stereotypu jiných dní. Měli bychom být rádi za všechny, i ty občas ztrácející se..

A je to právě ona nedokonalost, dotvářející svýmy kostrbatými detaily věci k dokonalosti. 
B.
(marlow*)

volno.

5. března 2011 v 17:26 | marlow* |  píše ..
prázdniny mám u konce a neudělala jsem ani jednu miliontinu z toho, co jsem si naplánovala. jak řekl 'pan nedostižný' - "neplánuj, neumíš to.." . jo pravda, z mýho diáře na mě svítí různě barevně rozepsané všemožné učení na tenhle týden a kolik jsem toho stihla? ehm, žeby nic?
zato jsem stihla být v práci a zase jiný věci. stihla jsem si nechat ukrást telefon a peníze. stihla jsem krmit labutě a stihla jsem trajdat po venku. stihla jsem dlouhé hodiny telefonovat s kamarádkou. stihla jsem nekonečně dlouho přemýšlet nad tím, kolik bych toho měla přečíst a bla bla.. a tak jak jsem si myslela, že tyhle prázdniny budou "pracovní prázdniny" tak byly spíš prázdniny tak jak mají být - plné volna.
byla jsem se podívat u koní za caramelem. byla jsem jezdit, asi po deseti vteřinách co jsem nasedla se nechala vyklopit zpátky na zem do písku. jezdila na lamě koni - na kterém se ale jezdí asi jako na lamě nebo velbloudovi. večer jdu ven a znova ven. tak na co si stěžuju? :D
marlow*