Únor 2012

Nestíhám vůbec nic.

22. února 2012 v 22:06 | B. |  píše ..
Nevnímám.

Chodím tam a zpátky práce-koně-domů-práce-koně-domů. Momentálně bych občas tu práci klidně i vypustila.

Nejhorší mi připadá, že jestli jsem se měla fajn, tak si to uvědomím většinou až když ten moment pomine. Stejně jako teď, víkend v Praze a mi až teď dochází, že jsem si to užila. A už tam nejsem.

Pitomé počasí. Pravda, dopoledne na vycházce s dětma bývá krásně, teplo a svítí sluníčko. Ale ve stáji a v terénu je to o něčem jiném. Už potřebujeme vyjet z haly, koně jsou nabití. Dneska bylo trochu vzrůšo. Chce to pohodovou vyjížďku lesem.

Mám podanou přihlášku, skoro-vysátý bankovní účet, chce se mi spát a potřebuju klavír. Kdo mi ho koupí?

B.

štěstí, neštěstí..

5. února 2012 v 22:01 | B. |  píše ..
a co to vlastně je?
jak to vypadá?
jak to člověk pozná? prý pozná.
nevím.

stejně tak rychle jako ten pocit nejspíš mám o něj i přicházím. nevím proč.

"nevím" je stále jedno ze slov, které používám nejčastěji. pořád jsem závislá na jelením loji, denně si vařím litry čaje, znám cestu akorát do práce, ke koním a domů do postele. věřím tomu a vidím, že i koně se urážejí, stejně jako mají rádi. ráno nevím co si obléct a vztekám se když se mi pracně vyžehlené vlasy po chvíli zpátky zvlní. nic nového.. jdu spát.
B.