Květen 2012

to nevysvětlitelné citové rozpoložení.

30. května 2012 v 0:08 | B. |  píše ..
Stačilo by to jen chytit a pojmenovat. Ty pocity. Nejde to..

Začíná mě děsit, jestli si na to jenom hraju nebo doopravdy jsem. Buď si tak jen připadám nebo jsem vážně dospěla. Až mě chvílema mrazí v zádech, jak rozumně dokážu o některých věcech přemýšlet. Nebo si alespoň myslím, že je to rozumné.
Nicméně, nic netrvá věčně a stejně si to občas zkazím nějakým svým sobeckým momentem.

Chybí mi Bett. Včera jsme zase po hodně, hodně dlouhé době hodily telefon. Dvouhodinové mluvení a mluvení, seděla jsem venku za domem na lavičce u dětského hřiště a neustále zapalovala novou cigaretu. Byla mi zima, bylo pozdě, ale i tak jsme si měly pořád o čem povídat. Slíbily jsme si za tu dobu co se známe už hodně věcí, teď doufám, že nám ta dovolená vyjde. Přišla jsem domů v jednu ráno, no a co. Ona je můj člověk, proto mi chybí.. a není jediná.
B.

až je mi z toho smutno.

26. května 2012 v 21:32 | B. |  píše ..
mám takový pocit, že je všechno nějaké vyjeté. napadá mě jediné, buď jsem divná já a nebo to ostatní... nejspíš to bude mnou.

měla bych se vyspat, ale teď už vážně. jenže v momentě kdy spát nemůžu se mi tak strašně chce a když potom sedím, jako zrovna teď, večer doma, tak se mi zase tak strašně nechce. ano, jsem prostě divná.

prý jsem se zbláznila. neustále poslouchám "ale ten kůň není tvůj", což mi pořád dokola opakuje moje máma. no a co, není, ale to neznamená, že ho nemůžu mít ráda jako svého. a proto ty peníze za všechny ty pičičmendy klidně utratím a všechno to na něj nacpu, protože z toho mám radost a jemu to taky neublíží.. o to víc mě mrzí, že jsem dneska musela být dopoledne v práci, stát celou dobu uprostřed lesa, mrznout a počítat dětem, kolikrát se trefily tenisovým míčkem do stromu. mohla jsem jet s Carim na jeho druhé závody a mohla jsem na něj navlíknout tu novou závodní sadu. E. mi řekl pozdě..

za všechno může nejspíš ta minulá sobota s Tuki, kdy jsem se prostě rozpřemýšlela při cestě domů..a taky ty čtvrteční brusle. už je to dlouho a stejně tak už se asi nic nezmění.. někdo čas má, někdo ne. někdo mě chce vidět a někdo zase ne. dyť já to beru.

ale všechno se sere. ti dva teď nakonec ještě budou nejlepší kamarádi, já jsem ta špatná a uražená. chci začít běhat. chci bruslit. chci plavat. chci chodit ven. chci zase hrát na klavír. chci ten klavír. chci se dostat na školu. chci si přestat stěžovat. chci se vyspat. chci se stěhovat. aspoň že zítra si zajedu pro novou malou Izzie.. chce se mi brečet.

B.

22. května

22. května 2012 v 22:08 | B. |  píše ..
Umírám únavou, ale když si lehnu do postele, buší mi srdce a chvíli nedokážu usnout. Možná jsem unavená, možná
přepracovaná, možná přecitlivělá a protivná.. možná jsem taky všechno dohromady.
Nebaví mě nemít čas a nebaví mě, když ho nemají jiní. Na druhou stranu, já nemám čas schválně. Tak proč si vymýšlím?

Hučí mi v hlavě. Dopoledne vychovávám pětadvacet dětí a odpoledne bych chtěla klid, vážně už mě nebaví převychovávat malou K. a neustále se nervovat. Ta holka mě za pár dní psychicky vyčerpala víc, než kdybych v té stáji půl roku makala sama.

Nejvíc mě sere ta nespravedlnost.
Ale malá a nevychovaná K. nemůže úplně za všecko..

B.