Duben 2014

bez názvu

29. dubna 2014 v 20:52 | B. |  píše ..
Udivuje mě, jak jsou některé věci občas složité.. hmm, sere mě to. Taky mě sere, že se každý semestr dostávám znovu a znovu na začátek. Jsem asi labilní nebo co. Vždycky je to, to stejné. Nejdřív všechno odsouvám, seru na to, potom se vztekám a následně hroutím a nenávidím celý svět. Měla bych se nad sebou vážně zamyslet.

Znáš ten pocit, kdy někoho miluješ, jste si tak blízko a zároveň tak nemožně daleko. Nenávidím chvíle, kdy je mi úzko a nemůžu se ho dotknout. Kdy mě nikdo neobejme, když to potřebuju. A nenávidím myšlenku, že by to někdy mohlo skončit. Všechno si tak protiřečí, odporuje, až je to krásně nepochopitelné. Všechno o čem člověk snil, co si přál a chtěl. A přesto mám chvílema nutkání ze všeho jako vždy utéct, zbavit se závazků, povinností, přetrhnout všechna pouta a jít se tiše trápit do kouta někam sama. Dostala jsem překvapení, měla bych být šťastná, ale.. Proč někdy láska tak nemožně děsí lidské tvory k smrti..

B.